Na počátku byl sen ... krásný sen ...
Byla jsem v něm někde na Jihu. Nebe bez mráčku. Zeleň spíš taková ... podzimní. Stála jsem před kamenným portálem, na jehož vrcholku byl egyptský kříž. Otvorem v kříži prosvítalo slunce ...
Kolem mne prolétá bílé peříčko a já cítím potřebu dostat ho tím otvorem v kříži ke slunci … jen svými myšlenkami … hlavou … Vynakládám na to veškerou svou energii … a daří se.
Bolí mě hlava ... jsem vyčerpaná … zmatená ... chce se mi spát ...
Kousek za mnou na lavičce sedí žena v bílém … neznám ji osobně, jen podle fotky a občasných písmenek … nikdy jsem k ní neměla blízký vztah, necítila důvěru … ale ona ke mně natahuje ruce a já ... jsem tak unavená ... motá se mi hlava ... padám jí do náručí a ona mě konejší a hladí ...
A najednou je mi všechno jedno … rozum pryč … ostych pryč ... nedůvěra pryč ... a kolem plno lásky :o)

pondělí 13. srpna 2012

Štěstí II

Poslední víkend v červenci mě překvapil email od dívky, kterou znám z "Povaleček":

" ... prihlasila jsem se na jednu seznamku, kde mam profil ... A jen co jsem si precetla vzkaz od M., tak jsem se musela opravdu smat. Odkazala me na Tvuj blog ... tenhle svet je maly. Nicmene me ten vtipny vzkaz trochu ponoukl a rekla jsem si, proc bychom nezasly na kafe/dvoudecku/whatever ..."

Musím se taky smát. 

A slovo dává slovo a následující středu si dáváme výborný ledový čaj a určitě neméně výborné víno. 
Štístko je mladé, šikovné a chytré ... Z počátku jsem si připadala jak na kafi s vlastním dítkem, ale během chvíle si získává můj respekt ... Tedy - na to, jak je mladá, mi dává docela zabrat ... přesně rozebrala mou situaci, občas si rejpla ... několikrát zdůraznila, že jsem zamilovaná jen do své představy a včasné setkání mě probere z iluzí ... Smála se mému bodovému plánu, no co to je? Člověk se tu učí celá desetiletí po boku muže plánovat a teď toto? :o))) ... 

Bylo to zvláštní, inspirativní, veselé, příjemné a snad ne jediné setkání. 
Nad jejími otázkami a připomínkami jsem přemýšlela celý další týden ... a vlastně ještě teď :o).

Hodilo by se poděkovat Marcelce za zprostředkování milého setkání ... Dík, Marci :o).

čtvrtek 26. července 2012

Kafe se Štěstím

V úterý jsem ... já skeptik :o) ... šla ke kartářce. No ... spíš na pokec, než na karty, protože je to milá a rozumná paní. Ale padá mi čelist, když začne z ohmataných karet, na kterých už není téměř nic vidět ani na rubu ani na líci, číst a popisuje mi naprosto přesně mou situaci doma, lásenku, problémy mého muže, dítka ... vše, co se mi děje v hlavě ...

... A pak spustí monolog o tom, jak si mě lásenka pustila blíž k tělu, a já byla tak citově natvrdlá, že mi to nedošlo a dál jsem si mlela o svých tématech bez ohledu na to, co mi píše ... jak se mě různými otázkami snažila nenápadně dokopat k tomu, abych našla sama sebe, protože věděla, že bych to na přímo jen tak neskousla ... a vůbec jak jsem vlastně nakonec zareagovala úplně jinak, než jsem asi měla, když jsem omezila naši komunikaci na minimum ... 


Skončila u toho, že bychom si spolu mohly být blízké, ale ne tak, jak já bych asi chtěla ... Domluvila a já nebyla schopná promluvit, jen jsem zadržovala slzy a nevěřícně na ni koukala.

No ale v tuto chvíli už má navrch zase ten můj skeptik, který přece ví, že kartářky mají dar fantazie a umí lidem vyprávět pěkné pohádky ... ale poslouchalo se to krásně ... a chtělo by se tomu aj věřit :o) ... ikdyž ten konec by mohl být trochu jiný :o).


Středa a kafe se Štěstím ... jak to vysvětlit. Stojí za ním má akční kamarádka Marcelka, které se nelíbí, když se trápím nešťastnou platonickou láskou ... a tak (s mým souhlasem) oslovila na seznamce Štěstí (nebo jak se to jmenuje) několik žen stejné orientace :o) ... S jednou z nich jsme si prohodily pár mailíků, slovo dalo slovo a je z toho zmíněné kafe se Štěstím - nic vážného, závazného, jen normální pokec, ze kterého se možná vyklube přátelství a možná nic.

Den probíhá v pohodě, mám jen trochu frmol v práci, ale úderem čtvrté hodiny mnou začne cloumat panika. Bože, jak to vypadám ...
"Áaaaaaa ... já tu nemám ani blbou řasenku ... se nemožu vylepšit ... co mám dělat?"
Marcela radí rychlou návštěvu drogerie a taky se ptá: "Máš tu zelenou halenku?"
No nemám samozřejmě ...
Hanka kontruje: "Hele, to je dobře, že nejdeš v zelené, není dobře na první schůzku přijít v tom, co mi nejvíc sluší, páč co když se mi bude líbit a budu potřebovat udělat příště ještě větší dojem. :o) Na řasenku se vyprdni, nejlepší je přirozená krása. Ta taky nejde rozmazat, že? :o))))"

Super ... tak já teda jdu. Trochu se mi klepou kolena, netuším, co a koho čekat, takže krok poněkud vázne ... ale ze "Štěstí" se vyklube sympatická a pohodová žena, se kterou se dá mluvit v podstatě o čemkoliv počínaje psy a konče mou milovanou Květou Fialovou ... Bylo to příjemné odpoledne, a když ho někdy zase zopáknem, budu moc ráda ...

A když už jsme u úžasné paní Květy:






úterý 24. července 2012

Tak dál ...

A další týden za námi. Počátek týdne jsem byla jak ve zlém snu. Smrt Lidky mnou otřásla víc, než jsem čekala ... a to jsme se nikdy neviděly a psaly si sotva 14 dní. Jenže i virtuální svět s člověkem občas mává víc, než si je ochoten připustit. Nikdo by neměl umírat tak mladý ... je to sice blbá fráze, ale ... má pravdu.

Akční Marcela mě ihned směruje na jiné fórum, ať prý v tom nelítám sama. A tak občas zajdu do virtuální kavárny, kde se znovu "potkávám" s Lidkou a dalšími "povalečkami" ... a také spoustou nových lidí ... sbírám rady a zkušenosti ... a konejším se poznáním, že v tom vážně nejsem sama ... odnáším si především radu "nic nehrotit" ... a tak nic nehrotím, alespoň dokud usínám a probouzím se s myšlenkou na lásenku a dokud nevyřeším vztah s mužem ...


Po dlouhé době jsem zašla s Marcelou na zumbu ... to je přesně to, co mi chybělo, co potřebuju ... absolutně vypnout, ponořit se do hudby a pořádně se vyblbnout. Takže od teď zase pěkně každý týden ...

V sobotu měla Lidka pohřeb. Zapaluji svíčku, děkuji za všechno a přeji krásný příští život ... svým způsobem tu ve vzpomínkách i písmenkách zůstává pořád s námi ... 



Vracím se pomalu do normálu ... je mi smutno, ale snesitelně smutno ...
A bude líp, bude líp, bude líp ...





úterý 17. července 2012

Kříž

V sobotu jsem si tu medila nad diskuzním fórem - lesbickepovalecky.cz, které mi pomohlo trochu si to srovnat v hlavě.

Měla jsem tam něco rozpovídáno s Lydií/Lidkou a několika dalšími "povalečkami", tak jsem včera klikla na odkaz ...
a čekala mě černá stránka s bílým křížem ...
a oznámení Lidčiny rodiny o její náhlé smrti ...
šok ... obrovská lítost ...
měla jen 31 let ...

Nemohu tomu uvěřit.

Liduško zlatá, děkuji ti za všechno.


sobota 14. července 2012

Obrat

Minulý týden uběhl v naprosté pohodě ... jen doháním resty v práci ... za ty dva měsíce je toho opravdu hodně, ale aspoň nemám čas babrat se sama v sobě.

Zapomenout na lásenku - to prostě nehrozí. Nejde to ... Pokus "sejde z očí, sejde z mysli" absolutně selhal, je mi daleko lépe, když s ní mohu nezávazně komunikovat na diskuzích ... i když se hodně hlídám, abych nenapsala nějakou pitomost. Ale užívám si svou lásku v rámci svých nevelkých možností a snažím se netrápit se tím, co nemůžu ovlivnit ... někdy to jde, jindy méně, ale zvládám to.

Jo a objevila jsem skvělé fórum - lesbickepovalecky.cz, které si už 14 dní pročítám. Nacházím v něm odpovědi na spoustu svých otázek, holky mi tam pomohly posunout si hranice normálnosti o kousek dál a uvědomit si, že to, co se mi děje, není nic neobvyklého ... a že jsem v podstatě normální :o) ... dobrá terapie ... Díky všem, kdo ho mají na svědomí.

Dva zajímavé odkazy:
Přihřáté básně
Lesbické umění v kostce



A několik mouder:
"Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí." Dalajlama 

"Je lepší být nenáviděn za to, co člověk je, než být milován za to, co není." André Gide 

"Morální rozhořčení je ve většině případů ze 2% morální, ze 48% rozhořčení a z 50% závist." Vittorio De Siza 

"Krása světa je vždy úměrná kráse ducha, který ho vnímá" Heinrich Heine


"Jsou chvíle, kdy potřebuje být člověk sám ... sám potřebuje přemýšlet, sám pochopit určité věci, sám se přes něco přenést, sám udělat tečku a pokračovat novou kapitolu ... neznamená to, že své přátele nepotřebuje ... někdy je třeba dát člověku prostor, aby znovu našel 'sám sebe', a aby měl zároveň pocit, že než se znovu 'najde', přátelé na něj počkají ..." Lydie (a taky trochu Adele teda :o) )

Zdá se, že nastává obrat k lepšímu :o)

pondělí 9. července 2012

Tour de Moravia

Ve čtvrtek plním slib a v půl deváté ráno za nehorázného vedra sedám na svůj velocipéd a vyjíždím s přáteli na chalupu na severní Moravu. Po podrobném nastudování mapy a profilu tratě je mi jasné, že mě čeká plno dokopců, minimum skopců, takže skonám ještě před prvním záchytným bodem "Blansko", kde mám předběžně domluvený konec po 40 km. Ve 32 °C to stačí, no ni? No, nestačí ... nechám se vyhecovat a jedu ještě dalších 20 km do Boskovic, před kterýma už mám téměř uvařený mozek a upečený zbytek těla a celkově se nacházím v podivném stavu, protože mám husí kůži a zimnici ... ale po 20 min. v klimatizovaném autě je mi fajn.

Muž je blázen nebo hrdina (jak kdo chce), protože ujel se šesti kamarády a jednou superženou celých 110 km.

Pátek je relaxační. Tedy pro mě. Hnípám na karimatce, konzumuji vinný střik, něco grilovaného, něco opečeného, něco čokoládového a tak tomu podobně, čtu si odpočinkovou literaturu a kašlu na celý svět. Začínám nabývat ztracenou rovnováhu ... a dokonce vydržím i víc jak 1/2 hodiny nemyslet na lásenku. To je pokrok. Občas tedy nevydržím a v mobilu zmérknu net, co je nového, ale všici jsou někde rozlítaní a nic se neděje. Večer bouřka ... opouštím tedy stan a muže a do konce pobytu spím na zemi v chaloupce.

Sobota je cyklisticko-relaxační. Pokračuju v autoterapii a trochu si lásenku ošklivím. Asi by to nebyl ten správný parťák na kolo. Asi by se jí nelíbily vtípky mých přátel. A nejen vtípky ... formovala nás každou jiná doba, máme jiné zážitky a jiný způsob uvažování ... Stěží se vyštrachám do posledního kopce (nejlepší základna pro cyklistu je na kopci, zpravidla tom nejvyšším v okolí) a jsem smířená s tím, že lásenka není pro mě tou pravou. Ale srdíčko mi v noci dává najevo, že to zase až tak pravda není.

Neděle - úklid, dojídání zbytků lukulských hodů, dopíjení vínka ... a večer cesta autem až k domovním dveřím - luxus. Stíháme to akorát před bouřkou. Po prodlouženém víkendu jsem příjemně unavená, spálená a poštípaná, v nohách mám 120 km na kole, na to vedro je to tak akorát, cítím se po dlouhé době vyrovnaná se vším ... otevírám notebook ... a čtu ... no to je jedno, co ... ale veškeré výsledky čtyřdenní autoterapie jsou v čudu. Tak jednoduché to asi mít nebudu.


sobota 30. června 2012

Coming out

Ve středu jsme byli s mužem doma sami. Začal ze mě tahat, co se se mnou v poslední době děje a proč se pořád tak připitoměle usmívám. Asi hodinu jsem přemýšlela, zda mu sdělit tu báječnou novinku s orientací, nebo se vymluvit na něco jiného ... ale nakonec jsem byla prudce upřímná. Veškeré připravované věty, náznaky a vysvětlení šly v tu chvíli stranou a byla jsem schopná říct jen:

"Sorry, zjistila jsem, že jsem na holky."

Ve chvíli, kdy mu došlo, že to není legrace, nenechala na sebe reakce dlouho čekat ... nicméně se nekonal žádný cholerický výbuch, který jsem očekávala, ale naprosté ticho ... pár nicneříkajících otázek ... a zase ticho. Šli jsme spát ... ráno zase ticho ... jen poděkování "za všechno" ... a cesta do práce.

Tak a co teď. Jednou větou jsem zahodila 11 let společného života, plány na dítě, adopci, rekonstrukci bytu, dovolené ... všechno.

Do práce dorazilo dítko, které tu dělá na brigádě. Začíná se mnou řešit své vztahové problémy, tak využívám důvěrné chvíle a seznamuji je se situací. Dnešní mládež je úžasně tolerantní, takže se vzápětí dozvídám, kdo všechno je na tom stejně nebo podobně. Nakonec mě překvapuje otázkou: 

"A jsi homo nebo bi?" 
No tak to jsem poněkud zaskočená, protože sama pořádně nevím ... ale vím ... s žádným novým chlapem už v životě nepočítám, takže asi homo?

S mužem se doma míjíme a poprvé se vidíme až v pátek večer. Dítko něco má a dorazí až v noci, takže jsme tu sami. Vařím večeři, mlčky ji sníme, pak odcházím do ložnice a za chvíli přichází muž. Je nutné vyřešit, co dál ... co dál ... co dál?

Asi po hodině se domlouváme, že zůstaneme přátelé, nebudeme si házet klacky pod nohy a budeme žít formou otevřeného vztahu, dokud si jeden nebo druhý nenajde nového partnera. Problém je tak odsunut na dobu neurčitou, ale dostáváme čas se sžít a smířit se situací.

Ve slabé chvilce ale slibuju, že se zúčastním hromadného cyklovýletu o délce cca 110 km, přestože jsem jich letos najela ... kolik? ... 35? Su blázen ... útěchou je informace, že mohu po 40 km sednout do auta ke kamarádovi ... Ovšem původní plány byly zcela jiné ... být doma jen sama se sebou ... Nechce se mi a štve mě to. Ale slib je slib.



Z Facebooku: "Buďte jiní. Buďte divní. Buďte kým, kdo jste, protože nikdy nevíte, kdo by miloval právě tohle vaše já, které skrýváte."

úterý 26. června 2012

Kalvárie

Došla mi kniha Kalvárie od Petry Braunové. Jsem šťastná jak blecha, hned píšu autorce dík ... a rovnou se začtu ... ale jsem unavená a brzo se mi zavírají oči ...

Usínám a pronásleduje mě děsivý živý sen. Lásenka mě striktně odmítá a já se vzápětí nacházím na vrcholku pyramidy El Castillo v Chichén Itzá ... a coby šaman rvu sama sobě z hrudi ven své srdce, nechávám ho kutálet po všech dvaapadesáti schodech dolů mezi malinké Maye ... a jen pozorně sleduji, jestli jsou všechny potřísněné mou krví, aby byli Bohové spokojeni a splnili mi mé největší přání ... Přichází lásenka, usmívá se na mě stejně jako na té fotce ... a já ji už nemohu milovat, protože nemám srdce ... V tu chvíli mayský Bůh deště Čak roztočí kohoutky a začne silný déšť, jaký jsem dosud zažila jen na Yucatánu ... smyje všechnu mou krev ... a já umírám a vzápětí se probouzím, uplakaná a zmatená ... a bojím se znovu usnout, jen aby sen už nepokračoval.

Jsou tři hodiny ráno, beru do ruky knihu a čtu dál. Je pro mě trochu drsná, pravdivá, syrová ... vcelku brutálně odkrývá hluboko do země zašlapané vzpomínky ... Vrací se pocity trapnosti a studu nad tím, co se stalo někdy před třiceti lety ... Je to dobře napsané ... Kdybych podobnou knihu dostala do ruky před takovými 10-15 lety, možná bych měla dávno jasno ... a dnes bych byla v pohodě ... a nebo taky ne, kdo ví?

V současné době se nacházím v hrozném rozpoložení. Vzpomněla jsem si na základní manažersko-psychologickou poučku - "Jeden velký neřešitelný problém je třeba rozdělit na x malých a řešitelných podproblémů."
Ok, jdu na to a dělím.

1. Zapomenout na lásenku
Termín: Až to půjde. Půjde to? Má to jít? ... Fajn, podproblém č. 1 odložen na neurčito. To teda začínám dobře, ale i neřešení problému je jedním ze způsobů, jak je řešit.

2. Najít si dobrého psychologa nebo psychoterapeuta
Termín: Hned. Nechci pořád zatěžovat holky smuténkami. Samy mají svých starostí dost.

3. Sdělit to dítku
Termín: Až bude mít po zkouškách. Teď má vcelku dost nervů. Ale to je snad jediná věc, ve které nevidím problém ... snad se nemýlím.

4. Vyřešit vztah s mužem
Termín: Aha ... to už tu bylo ... až to půjde. Teď bude mít narozeniny ... tak aspoň měsíc po nich ... ne moc dlouho, páč pak už budou Vánoce ... No přinejmenším bych mu měla osvětlit, jak to mám. Je to konzervativní skeptik, ale snad to pobere. A co dál? Budu se muset odstěhovat? Asi jo ...

5. Takže opět vyřešit bydlení, to už tu dlouho nebylo
Termín: No to bych asi měla pomalu začít. Ale mám s tím bohaté zkušenosti, tak by snad neměl být problém.

6. Vysvětlit tento krok ostatním
Ha ha ha ... některé věci se asi moc vysvětlit nedají.

7. Najít někoho, koho dokážu skutečně milovat
Termín: Až budu mít vyřešen bod 1 a 4, protože bez toho by to bylo pro všechny zúčastněné tak trochu unfair. Trochu dost. Hodně.

a teď mě napadá ještě č.
8. Ok
amžitě si udělat pořádek v práci
Termín: Okamžitě. Ten měsíc na autopilota je už dost patrný a zavání průšvihem.

A to je snad všechno ...